Slovo o souboru - jak šel čas:Stránky loutkového divadla MAMINY Jaroměř

Rok 2019

Kdyby nebyla naší nejryzejší charakterovou vlastností skromnost, použili bychom slova našich diváků - Loutkové divadlo Maminy? Skvělé, jako vždy!
Ale co naplat, ta skromnost nás fakt zdobí, tak jen - Loutkové divadlo Maminy? Už 12 let! Tentokrát po dlouhých letech v pohádce s Kašpárkem.

Rok 2016

Nedávno se nám stalo, že na naše představení přišel během jediného odpoledne jeden malý divák hned dvakrát za sebou.Vysvětlil nám, že to prostě musel vidět ještě jednou. Jsme šťastný a bohatý soubor. Protože máme spokojené diváky.

Rok 2015

Těší nás toulat se pohádkovým světem.
Těší nás vymýšlet, vyrábět a tvořit.
Těší nás být spolu a hrát loutkové divadlo.
A tak to už pěkných pár let děláme.

Rok 2014

Co bychom tak o sobě řekli? Hrajeme loutkové divadlo. A hrajeme ho moc rádi!

Rok 2013

Loutkové divadlo Maminy už dávno nejsou jen „maminky“. Přibyli tatínkové, děti, kamarádi... Co ale zůstalo, je láska k loutkovému divadlu. A okouzlení dětským světem – jeho jednoduchostí, upřímností, čistotou, fantazií a neutuchající vírou v to, že dobro ještě stále vítězí nad zlem.

Rok 2011

Loutkové divadlo Maminy Jaroměř, to jsou dvě domácnosti plné odstřižků látek, kusů překližky, pilin, šroubků, drátů, barev, pohádkových knih, šuplíků s materiálem a krabic s rekvizitami, loutkami a kulisami. Také jsou to čtyři hlavy plné fantazie a nápadů a osm rukou, ochotných ty nápady realizovat. Co nám trochu dělá starosti, je kalendář. Neboť má příliš málo dnů v týdnu a zatraceně málo hodin v těch dnech. Zato ale máme dostatek dětí – vlastních i vypůjčených, na jevišti i v hledišti - a pro ně rozhodně stojí za to tak úžasnou věc, jakou je loutkové divadlo, dělat.

Rok 2010

Hrajeme loutkové divadlo. Už pěkných pár let. Někdy lépe, někdy ne úplně dokonale, ale vždycky s radostí.

Rok 2009

Když jsme spolu před dvěma roky začali hrát loutkové divadlo, snad nás ani nenapadlo, jak radostnou a objevnou cestu před sebou máme. Konkrétně – jak se budeme radovat z každé loutky, kterou si uděláme, z každé rekvizity, která bude fungovat podle našich představ, z každé žárovičky, která dodá naší scéně ten správný divadelní půvab. A jak budeme objevovat stále další a další pohádkové příběhy, které rozhodně stojí za dramatizaci. Nyní tedy po této radostné a objevné cestě již druhým rokem šlapeme a velmi nás to těší.

Rok 2008

Když jsme spolu před rokem začali hrát, půjčovali jsme si loutky od svých dětí. Dnes už se naše situace výrazně zlepšila. Loutky máme vlastní a půjčují si je od nás naše děti. Také už máme na repertoáru několik nových her, které většinou vznikly tak, že jsme dětem vyprávěli před spaním pohádku a když se jim obzvlášť líbila, udělali jsme z ní později loutkové divadlo. Výjimkou je představení JAK TÁTA KAMIL KOBYLU MĚNIL, které má sice svůj původ také v pohádkové knížce, ale hlavním důvodem pro jeho nastudování byla svatba švagra Kamila a sestry Stáni. Jak je vidět, i po roce hraní zůstáváme rodinným divadlem a jsme tomu rádi. Mimochodem – naše řady během uplynulého roku rozšířili kromě našich dětí také tatínci a kmotra. Ale jméno Maminy už jsme si nechali.

Rok 2007

Jak už název napovídá, jsme maminy. Na pravidelné večerní zkoušení nám nezbývá příliš času, a proto zkoušíme ve chvílích, kdy si děti hrají ve vedlejším pokoji a laskavě nám půjčí loutky ze svého loutkového divadla. Ty loutky jsou marionety. Samozřejmě. Protože marionetové loutkové divadlo je neobyčejně krásné.